Kontaktní čočky slouží ke korekci, nebo se jedná taktéž o kosmetickou záležitost. Obvykle se aplikují na rohovce oka. Leonardo da Vinci je připočítán se svými popisy a skicy jako první představitel kontaktních čoček – v roce 1508, a to bylo více než 300 let poté, než měkké kontaktní čočky byly skutečně vyrobeny a nošeny na oku. Byly vynalezeny českým chemikem Ottou Wichterle a jeho asistent Drahoslav Lim, kteří též vynalezli první gel používaný pro jejich výrobu. Nyní jsou kontaktní čočky levnou záležitostí a může si je dovolit téměř opravdu každý.

Kontaktní čočky obvykle slouží ke stejnému účelu jako dioptrické brýle, ale jsou lehké a prakticky neviditelné – čočky mohou být též nějakou výraznou barvu – barevné kontaktní čočky – aby byly lépe vidět a působí tím jako módní doplňek. Některé se vyrábí s tenkou povrchovou úpravou, jedná se pak o čočky s UV filtrem, což přispívá ke snížení UV záření a tím poškození oka.

Nasazování kontakních čoček

Lidé nosí kontaktní čočky z mnoha důvodů, často v důsledku jejich vzhledu a praktičnosti. Ve srovnání s brýlemi, kontaktní čočky jsou méně ovlivněny deštivým počasím a poskytnout širší zorné pole. Jsou vhodnější pro řadu sportovních aktivit. Kromě toho, oftalmologické podmínky, jako jsou keratokonus a aniseikonia nelze přesně opravit brýlemi.

Odhaduje se, že 125 milionů lidí na celém světě užívá kontaktní čočky (2%), z toho 28 až 38 milionů ve Spojených státech a 13 milionů v Japonsku. Typy těchto čoček a předepsaná značky čoček se velmi liší mezi zeměmi (mezi nejrozšířenější patří kontaktní čočky Acuvue). Důvodem takového množství lidí, kteří nosí kontaktní čočky je fakt, že kontaktní čočky lze velmi levně pořídit kdekoliv.
Údaje byly převzaty z Wikipedie.